Karate

 

Shin

Bez ohľadu na to, ako si vynikajúci v umení te, a na akom stupni sa učíš, nič nie je dôležitejšie ako tvoje chovanie, a tvoja ľudskosť zachovaná v dennom živote.

Karate slovník

Pomocný slovník japonských a čínskych výrazov používaných v karate.

                                  Čínske výrazy

Či : životná energia

Či kung : pestovanie či

Čin-na : umenie úchopov

Čuan_fa : cesta pästí(kung-fu), názov pre čínske školy karate

Li : fyzická sila

Wu-šu : súhrnný názov pre bojové umenia

Šuai-čiao : čínska forma zápasu

Ši-pa-lo-han-šo : 18 rúk Lo Han

Vai-čia : externé školy čuan fa

Nei-čia : interné školy čuan-fa

Shaolin-szu : kláštor, v ktorom vzniklo karate a čuan-fa

Džao-su : zápas

Yang,Yin : dialektické protiklady

                                    

                         Japonské výrazy

 

Karate : prázdna ruka(názov bojového umenia)

Te : ruka

Kara : prázdnota

Okinawa-te : okinawská ruka, dnes prázdna ruka(kara-te)

Do : hlbšia cesta do bojového umenia

Dodžo : miesto kde sa trénuje

Karate-gi : odev v ktorom sa cvičí karate(nesprávne kimono)

Obi : opasok , ktorý sa používa na karate-gi

Rei : pozdrav(úklon)

Ricu-rei : úklon postojačky

Za-rei : úklon v sede

Seiza : sed na pätách

Tatami : rohože , ktoré sa používajú na prikrytie podlahy v japonských domoch

Šihan : majster

Sensei : učiteľ

Sempai : pokročilejší žiak

Kohai : začiatočník

Kusei : žiak

Džucu : umenie

Kendo : cesta meča(šerm)

Kjudo : cesta luku(lukostrelba)

Aikido : cesta harmonie ki(bojové umenie)

Kihon : základ

Kata : súborné cvičenia

Kumite : cvičenie so súperom

Džiju-kumite : voľný zápas

Randori : tréningový zápas

Kiai : výkrik (sústredenie energie do jedného okamihu)

Kime : zapojenie všetkých aktívnych svalov do jedného pohybu

Džodan : hore

Gedan : dolu

Čudan : stred

Mae : vpred

Uširo : vzad

Joko : nabok

Hidari : vľavo

Migi : vpravo

Dan : majstrovský stupeň technickej vyspelosti

Kju : stupeň technickej vyspelosti žiakov

Iči,ni,san,či,go,roku,šiči,hači,kju,džu : číslice od 1 po 10

 

 

Karate-gi

Karate-gi je úbor karatistov ktorý je často nesprávne označovaný slovom  kimono.Na karate-gi sa uväzuje obi, čiže pás (opasok) karatistu.Čím je obi tmavší, tým je karatista vyspelejší v umení karate.

 

 

Karate kata

Čo je ladné a plynulé a popritom aj dynamické na povrchu a súčasne metodické, zjednodušujúce a neľútostné vo vnútri? Ak odpovedáte, že kata, nielenže máte pravdu, ale zrejme viete niečo aj o Karate. Až príliš často je hodnotená podľa jej výzoru a niekedy prirovnávaná ku knihe, pričom čo sa javí na povrchu, nikdy nie je obsiahnuté vo vnútri kata.

Tak ako v každom bojovom umení pochádzajúceho z ďalekého východu, tak aj v Karate tvorí významnú súčasť kompletného výcviku súborné cvičenia kata. Kata, v doslovnom preklade znamená "forma" a symbolizuje boj proti niekoľkým, najčastejšie dvom až štyrom imaginárnym útočníkom, ozbrojeným či neozbrojeným a útočiacich rôznymi spôsobmi v stanovenom poradí. Úloha "obrancu" spočíva vo vykrytí týchto imaginárnych útokov so súčasnými vlastnými protiútokmi a to vopred určenými technikami a v určenom smere, pričom ich vzájomná súvislosť na sebe tvorí celok, čiže kompletnú akciu zloženú z obrany a protiútoku. Aby sa však kata neznehodnotila iba na predvádzanie techník Karate, sú tieto techniky vykonávané v určenom tempe a stanovenou rýchlosťou tak, aby kata dávala cvičiacemu pocit reality skutočného boja. Ide teda o vopred určený sled obranných a útočných techník, proti predpokladaným spôsobom útoku. Karate kata vznikali v ďalekej minulosti v Číne a boli predávané len žiakom, ktorých si vybral sám majster. Výučba a praktikovanie Karate boli zahalené do rúcha tajomstva, pričom kata bola evidentne tým "rozumom" v systéme Karate, bojového umenia, ktoré bolo udržiavané a predávané až do dnešnej modernej doby. Práve vďaka mohutnému šíreniu Karate ako športu a neznalosť pôvodných obranných aplikácií a princípov sú príčinou šírenia sa tvz. "moderných aplikácií". Prvý priekopníci predchodcov Karate rozvinuli funkčné sebaobranné praktiky postavené na vedomostiach, ktoré zhromaždili na základe svojich empirických skúseností. Je dôležité porozumieť tomu ako sa vyučovací proces vyvinul. Samozrejme, že bojové skúsenosti sa získavali a overovali v bojoch - jediným praktickým spôsobom, ktorým sa vytvárala funkčná sebaobrana. Usudzujem, že tieto svoje skúsenosti si ukladali do cvičení, ktoré sa cvičili vo dvojiciach, za dohľadu tvorcu či objaviteľa týchto aplikácií. Nakoľko tieto cvičenia boli určené len pre dvojice, chýbala tu možnosť zopakovať si tieto lekcie bez partnera. Na tomto mieste musím pripomenúť, že výučba prebiehala v mnohých časoch tajne, pretože schopnosti zraniť človeka holými rukami sa mnohým vládcom obávajúcich sa mocenského povstania nepozdávala. Preto jediný spôsob ako sa neprezradiť hľadaním vhodného partnera bolo uložiť tieto lekcie do cvičenia, ktoré by bolo vytvorené pre jedného človeka. Do kata. K tomuto účelu sa javila kata ako najlepšia metóda osvojovania si bojových techník, pričom v tomto procese pokračovali ďalší a ďalší novátori vytvárajúci isté šablóny pre individuálne precvičovanie aplikácií, ktoré dostávali svoje vlastné názvy charakterizujúce tieto zostavy.

Hovorí sa, že kata obsahujú tie najefektívnejšie techniky určené na osobnú sebaobranu. Každá kata obsahuje isté množstvo techník, ktoré tvoria techniky rúk, nôh, postojov a dýchania. Keď to spolu zrátame, zistíme, že cvičenec, ktorý si chce osvojiť akúkoľvek kata a tým pádom sa dopracovať k istému množstvu techník určených na sebaobranu stojí pred ťažkou úlohou. Zvládnuť kata na patričnej technickej úrovni totiž môže u niektorých cvičencov trvať aj niekoľko rokov. Naproti tomu osvojiť si len čisto aplikácie z týchto kata trvá cvičencom niekoľko mesiacov a základný princíp techník len niekoľko desiatok minút. Tu sa môže javiť veľká škála techník ako handicap a v mysli sa mi vynára jedno staré porekadlo hovoriace, že : "Niekedy je menej viacej". V Číne bolo ešte donedávna aktuálne príslovie : "Jedna kata na tri roky". Keď zvážime, že každý majster mal v repertoáre niekoľko kata (5 až 11) ľahko si zrátame čas, ktorý by nás čakal pri štúdiu kata. Napriek tomu sa podaktorí majstri akoby "vzopreli tradícii" a osvojili si len niekoľko (3) kata. Dnes si musia nositelia vysokých majstrovských opaskov v smere Shotokan osvojiť 26 kata, Goju ryu "len" 12 a v Shito ryu majú na výber približne z 48 kata.

Prečo sa v dnešnom Karate cvičí také veľké množstvo kata ? Prináša tento veľký počet cvičencovi nejaký úžitok?

Už na prvý pohľad je jasné, že také veľké množstvo kata prinesie cvičencovi obrovské množstvo rozmanitých techník a tým aj obrovské množstvo praktických aplikácií skladajúcich sa z techník určených na blízku, strednú i väčšiu vzdialenosť, proti jednému i viacerým útočníkom z rôznych uhlov. Každá kata učí cvičenca popri technike úderov, kopov a krytov aj techniku postojov, pričom u cvičencov rozvíja kĺbovú uvoľnenosť a silu nôh. A tieto atribúty nemôžu byť predsa v praktickej sebaobrane na škodu. Skôr naopak a predstavujú nepochybne skrytú výhodu.

Techniku rúk alebo aj nôh spája s pevným postojom do harmonického celku práca ťažiska. Ťažko si predstaviť rýchly a efektívny úder vykonaný s prekročením nôh vpred ak v momente dopadu ruky na prekážku cvičenec stratí stabilitu. Samozrejme, že tak ako kata aj praktická sebaobrana obsahuje množstvo techník ktoré priamo pracujú s ťažiskom ako kľúčovým momentom danej techniky. V tomto smere je práca s ťažiskom jedna z kľúčových predpokladov úspešnej praktickej sebaobrany.

Okinawský majster Karate Choki Motobu (1870-1944) si za celý svoj život údajne osvojil len 3 kata. Ak si toto spojíme s jeho povesťou bitkára, mnohí z nás zastanú názor, že Motobu určite nebol zástancom kata. No to len dovtedy, dokiaľ si neuvedomíme , že tieto kata vykonával každodenné 500 krát. Ťažko povedať, či 500 x cvičil všetky tri kata dohromady alebo každú z nich samostatne. Každopádne jedna z týchto jeho troch kata bola kata Naihanchin (v smere Shotokan známa pod názvom Tekki ), ktorá si kladie za cieľ zdokonaliť cvičencovu prácu s ťažiskom v pevnom, relatívne nízkom postoji. Majster Choki Motobu zastával názor, že stačí pochopiť princíp jednej kata, aby sme poodhalili tajomstvo techník Karate. Aj dnes sa môžeme stretnúť s názorom, že 26 Kata v smere Shotokan je naozaj veľa. Tak ako Motobu aj títo cvičenci sa domnievajú, že v Karate kata treba nájsť jednotlivé základné princípy, ktoré je potreba si osvojiť, pričom nie je potreba sa tieto princípy učiť paralelne v niekoľkých kata.

Hlavné kata:

Gekisai Dai 1,2
Seienchin
Sanchin
Tensho
Seipai
Sesan
Sanseru
Saifa
Shisochin
Kururunfa
Suparinpei

 

Goju technika

Zakladateľom školy Goju ryu je majster Chojun Miyagi (1888-1953), žiak majstra Kanryo Higaonnu(1853-1916), ktorý bol šíriteľom smeru Naha-Te. Inšpirovaný knihou Bubishi pomenoval Chojun Miyagi svoju školu ako Go-Ju, čo v preklade znamená "Tvrdo-Jemná škola".

Korene Goju ryu nájdeme v južných provinciách Číny, kde ľudia na svoju prepravu používali hlavne lode. Túto skutočnosť nemôžeme prehliadnúť, ak zvážime, že títo ľudia strávili na lodi väčšinu dňa. K tomu aby udržali rovnováhu na vratkej palube si vytvorili postoj dnes známy ako Sanchin dachi. Pri zmene postoja chodidlá neopúšťali dlážku a techniky vyzerali ako keby vychádzali zo zeme z týchto posuvných pohybov. Preto je tento postoj dnes charakteristický pre školu Goju ryu. Goju ryu využíva v obrane mäkké kruhové pohyby charakterizované ako Ju a k protiútoku zasa tvrdé nekompromisné priamočiare tecniky charakterizované ako Go.

V súčasnosti patrí Goju ryu k štyrom najrozšírenejším smerom Karate na svete.

 

 

Základné principy: 

Cuki (přímé údery), uči (kyvné údery), geri (kopy), uke (kryty) jsou základními technikami KARATE. Žáci se mohou snadno naučit provádět tyto základní pohyby v době o málo delší než dva měsíce, ale dosažení jejich dokonalého provedení může být pro mnohé z nich nemožné. Vzhledem k vysoké náročnosti technik karate musí žáci cvičit pravidelně a s nejvyšším možným soustředěním na preciznost každého prováděného pohybu. 

Techniky karate nejsou produktem několika nadšenců, kteří se rozhodli před pár lety vymyslet nějaké bojové umění. Ve skutečnosti karate je koncentrátem zkušeností mnoha generací bojovníků, kteří tyto techniky často používali v reálném boji o záchranu svého života. Každý pohyb v karate byl tisícekrát ověřován a dotvářen do výsledné podoby, která představuje optimální variantu k dosažení cíle. Karate přitom zdůrazňuje, že cílem není útok, ale efektivní obrana proti útočícímu nepříteli! Nesprávné provedení techniky v praxi znamená nic jiného, než to, že použitím techniky nebylo dosaženo cíle.

Aby mohly být techniky správně uplatňovány, je nutné pochopit jejich vnitřní logiku a to není možné bez uplatnění vědeckých metod studia. Nyní jsme možná zklamali některé z vás, kteří se chtějí stát karatisty-samouky. Karate je jedním z nejnáročnějších bojových umění a jeho žáci se musí učit technikám pod dohledem zkušeného instruktora, který by měl mít k tomuto účelu systematicky zpracovaný tréninkový plán. Trénink karate lze označit za vědecký jedině tehdy, je-li veden na základě správných fyzických a fyziologických principů. Naši předchůdci přitom vytvořili a zdokonalili techniky karate souvislým studiem a praxí tak, že tyto techniky odpovídají moderním vědeckým principům. To ovšem neznamená, že tréninkové metody karate nelze dále rozvíjet a zdokonalovat. K tomu je zapotřebí techniky soustavně analyzovat s neustávajícím úsilím po zlepšení.

Jsou to forma pohybu, rovnováha a těžiště. Karate není pouze sportem, který se soustřeďuje na optimální využití lidského těla nebo na uplatnění principů fyziky a fyziologie. Správná forma je v karate obzvláště důležitá. Všechny části těla musí harmonicky spolupracovat, aby se dosáhli nezbytné stability při zachycení nárazu vzniklého provedením úderu nebo kopu. Aby se bránil nebo útočil, musí stát žák karate často na jedné noze. Zde je rovnováha nanejvýš důležitá. Jestliže jsou chodidla ve větší vzájemné vzdálenosti s výsledným snížením těžiště těla, kop nebo úder budou silnější. Snadnější však bude pohyb s těžištěm položeným o něco výše a s chodidly v menší vzájemné vzdálenosti, než je vzdálenost maximální. Ač je tedy stabilita důležitá, je zde určitá hranice, za níž není dobré jít. Těžiště těla se vždy pohybuje. Někdy je tělesná hmotnost úměrně rozložena na obě nohy, někdy je jedna noha zatížena více než druhá. Při provádění joko geri (kop stranou) je hmotnost zcela přesunuta na jednu nohu. V tomto případě musí žák stát na jedné noze pevně, jinak náraz z provedeného kopu naruší jeho rovnováhu. Jestliže však stojí na jedné noze příliš dlouho, jeho protivník může snadno zaútočit. Jeho rovnováha se tedy musí soustavně přesouvat z jedné nohy na druhou, jeho těžiště se musí rychle přesouvat zprava doleva a znovu zpět, aby nedal protivníkovi příležitost k útoku. Současně žák musí stale hledat odkrytí v protivníkově obraně.

Samotná zásoba svalové síly nestačí k vyniknutí v bojových uměních ani v žádném jiném sportu. Důležité je účinné využití sily. Aplikace síly při každém pohybu závisí na mnoha faktorech. Jedním z nejdůležitějších faktorů těchto pohybů je rychlost. Základní techniky úderu a kopů v karate dosahují vysokého sílového účinku koncentrací maxima síly v okamžiku nárazu. Tato koncentrace síly velmi závisí na rychlosti, s níž je technika prováděna. Za jinak stejných okolností se větší rychlost vždy projevuje vzrůstem síly. Úder pokročilého karatisty probíhá rychlostí 13 m/s a vytvoří tak sílu nárazu 681 kg. Rychlost je důležitým prvkem v použití sily, ale rychlostí samotnou nelze dosáhnout nejvyššího účinku bez správné kontroly. V karate není vyžadován takový druh pohybu, kdy je těžkým předmětem pohybováno pomalu, nýbrž takový, kdy je lehkým předmětem pohybováno maximální rychlostí. Proto pomalá sílová cvičení nejsou v karate tak účinná, jako např. síla rozvíjena údery do úderového prkna (makiwary) vysokou rychlosti. Další princip, který je třeba si připomenout je, ze větší rychlosti lze dosáhnout, pokud síla působí po delší dráze k cíli. Např. Při kopu má být koleno kopající nohy co nejvíce skrčeno a tělo umístěno ve vztahu k cíli tak, aby se dolní končetina plně napjala v okamžiku nárazu. Čím delší bude dráha, po níž se pohybuje končetina k cíli, tím silnější kop bude proveden. Aby se zvýšila síla a rychlost, je nezbytné cvičit reakce na náhle a předem neznámé útoky. Tímto cvičením spolu s pochopením a využitím dynamických pohybů lze zkrátit čas na zareagovaní.

Koncentrace síly.

Úder nebo kop bude slabý, pokud se použije jen samotná paže nebo dolní končetina. K dosažení maxima síly je nezbytné využít sílu všech částí těla současně. Při provedení úderu či kopu se síla přemísťuje z centra těla, z hlavních svalů, ke končetinám a konci v ruce nebo noze. Tato sila se pohybuje od jedné části těla ke druhé rychlostí cca 1/1000 s. Celý pohyb od začátku do konce trvá pouze 0,15 - 0,18 s, pokud je potenciální moment v této akci správně využít. Trénink by měl byt veden tak, aby byla všechna dostupná síla soustředěna v kopající noze nebo v tlukoucí ruce. Je důležité, aby byly různé svaly a šlachy udržovány v uvolnění, což umožní okamžitou odpověď na změnu okolností. Pokud jsou svaly již v napětí, nelze je dále kontrahovat v okamžiku ohniska. Sila koncentrovaná v okamžiku ohniska musí být ihned uvolněna, aby se cvičenec připravil k následující akci. Stálý trénink střídaného napětí a uvolnění těla je velmi důležitý pro dosahování účinnosti při aplikaci technik KARATE.(viz. Analýza pohybu v karate)

Úloha svalové sily.

Síla pohybující tělem je vytvářena stahy svalstva. Dobře trénované, silné a pružné svaly jsou v karate rozhodující. I když je cvičenec dobře seznámen s teorií KARATE a zná principy dynamiky pohybu, jeho technika nebude účinná, bude-li mít nerozvinuté svalstvo. Proto je soustavný trénink nezbytný k posílení svalů těla. Má-li být trénink karate veden vědecky, je nutné vědět, které svaly jsou zapojeny při provádění té které techniky. Při cvičení nové techniky někdy žáci používají nejen nezbytné svaly, ale i svaly, které ve skutečnosti provedeni techniky ruší. Začátečníci se tedy musí pozorně řídit instrukcemi svých učitelů. Pokud vhodné svaly pracuji plně a harmonicky, technika bude silná a účinná. Na druhé straně, pokud se zapojí do činnosti zbytečné svaly, výsledkem bude přinejmenším ztráta energie a přinejhorším neúčinná technika. A konečně je důležitá i rychlost svalového stahu, neboť čím rychleji se sval smrští, tím vetší silu vytvoří.

Základním elementem v technice bojových umění i v jiných sportech je rytmus. Správné provedeni série pohybů v kterémkoli sportu je bez rytmu nemožné. Rytmus, zřejmý v pohybech sportovců, je také komplikovanější než hudební rytmus a nelze jej vyjádřit v terminech hudebního rytmu. Pro žáka karate je nutné naučit se správnému rytmu jak v základních technikách, tak i v pokročilejším sparringu (kumite). Zvláště důležitý je rytmus při provádění formálních cvičení (kata). Odedávna nás učí, že tři nejdůležitější elementy v provedeni katy jsou: aplikace sily ve správném okamžiku, kontrola rychlosti v technikách a při přechodu od jedné techniky ke druhé hladký přechod těla mezi technikami.Tyto požadavky nelze splnit bez rytmu. Provedeni katy člověkem ovládajícím karate je silné, rytmické a výsledně krásné. Pokud kata není provedena správně, je to jako když krasobruslař zkazí vystoupeni.

Správné časování je při užití techniky nanejvýš důležité. Je-li časování chybné, technika selhává. Kop nebo úder na cíl provedený příliš brzy nebo příliš pozdě je často bez výsledku. Začátek techniky je vždy z hlediska časování velmi důležitý. K účinnému zahájení svých specifických pohybů hráči baseballu a golfu provádějí nápřahy a máchnuti pro lepší odpálení. V karate není pro něco podobného vhodná příležitost, neboť během okamžiku může dojit k rozhodujícímu výsledku. Chyba v časování by byla katastrofální. Útok v karate musí byt proveden z pozice, kdy jsou ruce a nohy v obvyklém postaveni pro pohotovou reakci nebo obranu. Ruce a nohy musí byt vždy v takové poloze, z níž lze techniky provést snadno a rychle. Po provedeni techniky se musí ihned vrátit do původní polohy, připravené pro následující pohyb. Tělo musí byt navíc během těchto pohybu udržováno uvolněné, avšak bdělé, se svaly plnými energie a připravené na jakoukoli eventualitu.

Dolní část břicha a kyčle

Trenéři moderních sportů soustavně zdůrazňují úlohu boků k získání maximální sily při jakémkoli pohybu. ("Udeř svými boky", "Hoď svými boky", nebo "Dej do toho své boky".) V Japonsku se význam tanden vyučuje odedávna. Učitelé bojových umění i dalších umění a disciplin soustavně zdůrazňují důležitost tanden k dosazeni dokonalosti. Tato oblast se zdůrazňovala, neboť se věřilo, že zde je soustředěn lidský duch a že právě tato oblast poskytuje základnu pro sílu a rovnováhu. Ve skutečnosti je tanden oblastí pod pupkem ve středu těla. Ve vzpřímeném postoji je zde umístěno těžiště těla. Pokud je postoj v karate správný, těžiště by se mělo nalézat v tanden. Správný postoj umožňuje cvičenci zachovávat rovnováhu jak horních, tak i dolních částí těla a dosáhnout harmonické souhry svalstva a minimálních ztrát energie. Je-li sila koncentrovaná v tanden při provedeni technik karate, pánev a kyčelní kosti budou pevně podepírány stehny a trup pateří. Z této vzájemné podpory budou vycházet silné techniky. Střed těla, tj. dolní oblast břicha a kyčle, hraje velkou roli v našich rozličných pohybech. Zkuste tedy udeřit boky, kopnout boky a kryt boky.